Impact Site Cytopsy
 Lukáš Prokop

Výstava Lukáše Prokopa zahrnuje dva filmy, přičemž ústředním dílem je snímek Concomitant Outgrowth Event. Tento film zavádí diváka do univerza vytvořeného výhradně prostřednictvím počítačové grafiky—světa skoro oproštěného od lidského elementu. Tento digitální vesmír vzniká spontánně, za použití sítí labyrintů a obrazů generovaných algoritmy, čímž se stává autonomním organismem, jenž se neustále mění a vyvíjí.

Druhé video ve výstavě Impact Site Cytopsy, je prequel k Concomitant Outgrowth Event (COE), kdy dopad kosmické lodi do planety způsobí hluboké změny v prostoru a čase. Zatímco COE představuje náhlý zásah do reality, Impact Site Cytopsy se zaměřuje na zkoumání těchto následků—jak kontaminace prostoru a vnímání reality pokračuje a prohlubuje se. Impact Site Cytopsy tedy analyzuje, jak tato událost nejen mění fyzický prostor, ale i jak deformuje naše vnímání a schopnost chápat svět, přičemž ukazuje, jak se účinky COE šíří a mění strukturu reality.

Prokop využívá technologické postupy známé z tvorby hollywoodských sci-fi blockbusterů, ale zcela se odklání od jejich tradičních schémat. Místo okázalého pozlátka nebo superhrdinů přináší pohled na auto-generativní prostor, kde hlavní roli nehrají lidé, ale procesory a grafické karty. Tyto „neviditelní hybatele“ dávají vzniknout digitální hmotě, která se neustále proměňuje a expanduje, přičemž se sama osvobozuje od potřeby lidského zásahu nebo dohledu.

Prokopův kosmos lze chápat jako metaforu alternativní dimenze, futuristické reality nebo paralelního světa, který není zatížen lidskou přítomností. Na rozdíl od mainstreamových CGI světů, které často zdůrazňují antropocentrické příběhy, se tento prostor zaměřuje na samotné procesy tvorby – neustálý render a formování krajiny jako autonomního fenoménu.

Pokud bychom si představili scénář, kde by lidé v naší civilizaci vymřeli. Obrovské serverovny a crypto doly za polárním kruhem, by se staly autonomními „tvůrci“ a „udržovateli“ tohoto digitálního vesmíru. Bez lidí by tyto technologie pokračovaly v automatickém generování dat a digitálního materiálu, formovaly by nové digitální světy a zajišťovaly neustálý růst tohoto systému. Umělá inteligence by hrála hlavní roli v řízení tohoto procesu. AI by mohla samočinně upravovat a zlepšovat algoritmy pro generování nových digitálních struktur. Serverovny by fungovaly jako nezávislé organismy, zatímco crypto doly by tvořily nové bloky, které by rozšiřovaly tento nekonečně se vyvíjející prostor, zbavený lidské přítomnosti, ale řízený stále vysoce inteligentními a adaptivními systémy…

Prokopova praxe rovněž pokládá filozofické otázky ohledně povahy vnímání a existence. Jak vypadá svět, jehož jedinými obyvateli a hybateli jsou technologie? Je tento digitální vesmír zrcadlem naší současnosti, nebo náznakem možné budoucnosti, kde je lidská role jen stopou ve stále expandující digitální krajině?

Kurátor: Adam Smrekovský