Bohu
 Václav Stratil

Václav Stratil (V) & Eva Machová (E): Krátký nepřipravený rozhovor v Lubné na terase o páté

E: Vašku, proč se výstava jmenuje Bohu? V: Tak s Bohem mluvím každý den, tak jsem mu to chtěl věnovat, prostě proto, že ho miluju. E: Na co jsi myslel, když jsi v Arše tvořil? V: Hledal jsem rovnováhu mezi prostorem a věcmi. Hledal jsem něco, co stabilitu znejistí. E: Stabilitu víry v Boha, nebo stabilitu prostoru? V: To si vymysli, jak chceš. V: Příhodu (Jiřího, autora objektu Archa) jsem neviděl několik desetiletí, no tak trochu přibral.

E: Prdíš? V: Mlčení znamená souhlas. E: Prdíš i když tvoříš? V: Ne. E: Když přijde člověk na tvoji výstavu, co chceš, aby si odnesl? V: Chuť. Chuť něco dělat. A odvahu něco dělat. E: Proč používáš ve své tvorbě sprej? V: Protože je to nejvýraznější tužka. E: Ale nápis „Bůh je dobrá nálada“ je tence. V: Protože jsem si myslel, že v plechovce už nic není. E: Co bys dělal, kdybys byl v Arše zavřený měsíce či roky? V: S pořádným autem. Abych se na něj mohl koukat. To je taky free style.

E: Co pro tebe znamená, když kreslíš nebo maluješ svastiku? V: Zaprvé zkoumám, co ten symbol ještě unese. Zadruhé líbí se mi ten tvar. Zatřetí mám rád Adolfa Hitlera a v minulim životě jsem byl on. Protože jsem nadělal tolik lumpáren, tak jsem se musel narodit znovu, abych byl hodnej. E: Kdy jsi poznal, že jsi byl Adolf Hitler? V: Když jsem se s ním spojil a on odešel do nebe.

V: Naše společnost je v docela problému. Je takový trend, že je jenom město, všichni chtějí do města, že jenom tam je kariéra, tam se něco děje a tam jsou peníze. Tady na vesnici se mi líbí, protože tady je to takový duchovní.