Kurník je koncipován jako prostředek pro střetnutí generací, konkrétně autora kurníku a jeho babičky, která ho bude zasvěcovat do zásad péče o drůbež. Zároveň je objekt navržen jako luxusní vila pro slepice v protikladu klecovému chovu slepic a jako metafora sociálních rozdílů dnešní společnosti.
Vedle těchto záměrů je čtvrtina kurníku, po vzoru dřívějšího poměrového rozložení obytné a hospodářské části statků, využívaná jako ateliér či residenční místo pro veřejnost. Tato simulace dřívějšího života na venkově je převedena do současného architektonického tvarosloví, které má upozornit na vytrácející se hospodářskou tradici vesnice, soužití člověka s hospodářskými zvířaty.
Kurník
slouží ze ¾ slepicím a z ¼ člověkovi. Obyvatelná čtvrtina Kurníku je noclehárnou a zároveň ateliérem pro rezidenty.